Cenné zkušenosti, spoustu zážitků, hromadu kvalitních tréninků, nové kamarády, trochu zábavy a ponaučení se z chyb – to všechno nám přinesl orienťácký kemp a USK soustředění ve Švédsku, které na něj navazovalo.
Když jsme se minulý rok vrátili zpět domů z první části česko-švédského orienťáckého kempu a na oddílovém webu se objevila zpráva, že se příští rok jede do Švédska, myslím, že jsem určitě nebyla jediná, kdo se začal na druhou část mezinárodního kempu těšit. Nakonec jsme se v pátek třicátého června večer, jen několik hodin po rozdání vysvědčení, dočkali. Kolem půl sedmé jsme společně s několika Turnováky, řidiči Gerhardem a Jirkou a jejich pomocnicemi vyrazili autobusem směr Švédsko.
Po náročné cestě, která trvala víc než půl dne, se před námi konečně objevila nízká červená budova ležící v těsné blízkosti rozlehlého jezera, kolem dokola obklopená stromy a čerstvou zelenou trávou, v pohodlné vzdálenosti od dalších domků v okolí – Hjortsbergaskolan, místní škola, ve které jsme měli být ubytovaní v prvním ze dvou týdnů strávených ve Švédsku.
Protože švédský kemp začínal až v pondělí a my jsme byli k trénování připravení už v neděli, dali jsme si koncem víkendu úvodní trénink zvaný Švédský křest. Nebylo to sice úplně nejsnadnější, ale o to víc zábavné.
Od následujícího dne už nám veškerý program chystali Švédi. V pondělí jsme začali jednodušším tréninkem, ukázalo se, že Švédi, se kterými jsme trénovali, nejsou v orienťáku až tak dobří. Další tréninky už byly o něco zajímavější, za zmínku stojí třeba ten úterní, kde jsme si zkusili zaběhnout tratě z Tjogetu. I přes pěšinky, místy vyšlapané od kontroly ke kontrole, se tam daly udělat několikaminutové chyby způsobené nedodržením plánu. Každý den jsme si taky kromě tréninku užili ještě nějakou neorienťáckou zábavu, většinou soutěž po týmech, která se započítávala do celkového pořadí. V průběhu celého kempu jsme si k tomu stihli vyzkoušet i minigolf, chytání ryb, chůzi po laně, pádlování v loďkách a koupání se ve studeném jezeře.
Kemp byl ukončen švédskými závody Havs-OL, které se konaly v sobotu a v neděli. Mě se to zdálo zajímavější v sobotu, protože se závodilo na ostrově. Tratě nebyly špatné, ale holky i kluci je měli stejné, takže jsme se v naší kategorii skoro všichni Češi seběhli a nikomu se neběželo tak dobře, jako kdyby běžel sám. V neděli už se závodilo na pevnině, delší startovní intervaly nám naštěstí zabránily se seběhnout a ve výsledkách bylo vidět, že když běží každý sám, jde to líp. I když umístění na bedně nezbylo pro každého, nějakou cenu dostali všichni, co se umístili do desátého místa a všichni, co po skončení vyhlášení stáli na správném místě, když se rozdávaly nevyzvednuté ceny.
Švédský kemp už skončil, ale náš pobyt ve Švédsku byl teprve za polovinou. Od pondělí jsme pokračovali v trénování sami, bez Švédů (až na několik odvážlivců, kteří s námi zůstali až do středy), a přesunuli jsme se z Hjortsbergy na klubovou chatu k Alvestě. Tady jsme trénovali trochu víc, než minulý týden, Vašek nezapomněl ani na tradiční kreslené okruhy, dvojice, nebo závěrečné štafety. Při štafetách se ukázalo, jak jsme na opravdových závodech závislí na kódech, protože tentokrát to byla opravdu velká diskotéka, jen pět štafet se dokázalo vrátit z lesa bez toho, že by zapomněli orazit kontrolu nebo že by orazili špatnou.
Nevím, jak ostatním, ale mě se celých těch patnáct dnů orienťáku líbilo a v sobotu dopoledne se mi vůbec nechtělo odjíždět, klidně bych tam ještě zůstala!