Na Olympiádě se závodilo i v hladkém lyžování

O tom, jak se na zimní olympiádě děti a mládeže dařilo Pražákům v LOBu, už jste se určitě dozvěděli. A jak si to užili ti, kteří Prahu reprezentovali v běžeckých disciplínách?

V běžkování mohlo za Prahu startovat celkem osm závodníků, tedy dvě mladší žákyně, dvě starší žákyně, dva mladší žáci a dva starší žáci. V celé této pražské výpravě bylo dohromady šest lyžařů od nás ze Zdravotníku, takže byla na Olympiádě opravdu legrace. Mě, Markul, Evičku (která nahradila nemocnou Julču M. ), Vilíka, Máťu a Martina doplnila ještě Áďa z Roveru a Eda z Vrchlabí, se kterými jsme se všichni rychle skamarádili. A samozřejmě tam s námi byli i trenéři z SK Rover, z jejich jmen si pamatuju Huga, Dudlíčka, Boba a Verču.

Hned první den po příjezdu jsme začali tréninkem na tratích, abychom si projeli, kde budeme závodit. Já jsem z toho byla trochu vyděšená, protože na tom jediném 1,5 km kolečku, které tam bylo, se nacházely rovnou dva prudké sjezdy. Oba končily ostrou zatáčkou a vedle nich byl buď rybník nebo potok, takže všem závodníkům hrozilo utonutí! Navíc nebylo moc sněhu, takže kdyby tam někdo chtěl zabít plameňáka, nemusel by ho ani vylekat na betonu, stačilo by to na tratích… Večer jsme se vydali ještě na oficiální zahájení ODM, o kterém jste se snad dozvěděli dost z LOBáckých reportáží.

Následující den se ale ukázalo, že nikdo není tak šikovný, aby se dokázal utopit, i když o pády nouze rozhodně nebyla. Třeba jedna závodnice z Nového Města na Moravě startující půl minuty přede mnou musela kvůli pádu ze závodu odstoupit a díky tomu jsme já ani Markul nebyly poslední, protože byla ve výsledkách napsaná až dole pod námi. Všechny kategorie závodily bruslením a na stupních vítězů se objevovaly především modré spacáky Libereckého kraje. Pražáci byli sice ve výsledkové listině trochu víc vzadu, ale NIKDO NEBYL POSLEDNÍ! Drželi jsme se všichni těsně za dvacátým místem, jenom Áďa dokázala konkurovat horským závodníkům a dojela si pro deváté místo v kategorii mladších žákyň.

V úterý se závodilo klasicky, to nám šlo asi ještě míň než skate, a nejspíš nám bylo moc líto, že nejsme na LOBech, protože jsme se dokázali ztratit i tady, bez mapy. Tedy aspoň já a Markul. Trenéři nám totiž večer řekli, ze pojedeme 3 kilometry, a při závodě byla odbočka na 3km zavřená, tak jsme jeli jen dva a málem jsme nevěděly kudy… Ostatní kategorie to zvládly v pořádku, určitě na tom mělo velký podíl i naše hlasité fandění a povzbuzování. Opět jsme se všichni umístili kolem dvacátého místa.

Ve středu měli běžkaři volný den, který jsme využili opravdu naplno. Po snídani jsme se vydali na až moc pohodový výklus k přehradě Pastviny, pak jsme povzbudili LOBáky při štafetách (jen líní kluci povzbuzovali tak akorát sebe při hrách na pokoji), možná jsme jim pomohli k medailím a odpoledne jsme sledovali rychlobruslení. Po chvíli jsme přestali chápat, proč se tomu říká rychlobruslení, když to ubíhá tak pomalu, a většina z nás se začala brzy víc než o nějaké bruslaře zajímat o vafle na tyčce, které tu měli opravdu výborné.

Nakonec nás čekaly štafety. Jelo se 3x 1km + 3x 1km klasicky, to znamená tři holky a tři kluci. Složení pražské štafety bylo Vilík, Máťa, Martin, Áďa, Jolča, Markul a protože se číslo štafety určovalo podle předchozích výsledků, strartovala Praha se čtrnáctkou. Vilík rozjel závod docela dobře, sice na posledním místě, ale v závěsu za ostatními. Máťa s Martinem nás dostali na předposlední místo s nemalým náskokem na čtrnáctý Zlínský kraj. Pak byla na řadě Áďa, ta jela hodně rychle, ale Zlíňáci dali na tenhle úsek tu jedinou dobrou závodnici, kterou měli, takže se dostali kousek před nás. Já jsem jejich pátý úsek prostě předjela a spěchala jsem do cíle, abych se podívala, jak spolu Liberecký a Pardubický kraj bojují v cílové rovince o vítězství. No a Markul už jen to naše skvělé 13. místo udržela. Všechny výsledky najdete tady: https://odm.olympic.cz/2018/sport/57-bezecke-discipliny

Celá Olympiáda ale nebyla jen o závodění, během těch pěti dnů, kdy jsme byli v Pardubickém kraji, jsme stihli zažít opravdu spoustu zábavy. Každé odpoledne jsme po našich závodech jeli povzbuzovat i pražské biatlonisty, se kterými jsme se také skamarádili a užívali si s nimi spoustu legrace. Každý jsme si z Olympiády něco odvezl – někdo jen novou čepici nebo čelenku, někdo hrneček, někdo nějaké lepší umístění, někdo nové kamarády, někdo úžasné vzpomínky… a někdo třeba i novou přezdívku.

2 reakcí na “Na Olympiádě se závodilo i v hladkém lyžování

  1. Vašek Zakouřil

    Výborně napsaný, plameňák na betonu nemá chybu. Asi bychom na Galavečeru měli zavést Pulitzerovu cenu, protože za tohle by byla jasná nominace!

Komentáře jsou uzavřeny.