USK je oddíl veteránů, to víme. Již léta platí, že ve veteránských kategoriích je nás hodně vidět. Ale popořádku..
Letos se pro mnohé vrchol sezóny konal v Hojné Vodě v nádherné přírodě Novohradských Hor pod taktovkou pořadatelů z Pragovky. Výběr místa závodu a hlavně terénu se ukázal jako zásadní pro charakter obou závodů. Nečekalo nás nic lehkého, to jsme věděli, ale terén sobotní kvalifikace byl překvapení troufám si říct pro všechny a bylo vidět například na výrazech tváří dobíhajících závodníků. Představte si velmi těžkou podložku kamenných polí ve svazích a vrcholových partiích hory Vysoké, ale do toho jakoby nějací zlomyslní obři posládali kmeny stromů jako na obří mikádo. Osobně jsem byl na kamenná pole ze Švédska letos dobře připraven, ale ty stromy mi daly zabrat. Celá situace probíhá asi takto: „jasně, dávám si odběhový azimut směrem k další kontrole ale co to? polom přede mnou… OK to není problém, trochu uhnu ze směru a oběhnu to, víc uvidím za tamtím kamenem. Ojoj, tady je to ještě horší! a stromy jsou všude kolem! kudy to tak dám..“ hluboký nádech jdu skrz, proplétám se touhle opičí dráhou tempem 15 minut na kilák..
Po závodě zjišťuji, že moje hlemýždí tempo a dvě dvouminutové chyby nejsou zdaleka takový problém, dnes to bylo opravdu o orienťáku a morálu. Takže nakonec hladký postup do finále, i když jsem to hned pozávodě úplně nečekal. Ostatní USK veteráni běželi podobně dobře nebo ještě lépe, takže nás může těšit, že ve finále jsme a máme za sobotu splněno.
Večer a noc jsme tentokrát strávili v hotelu u Pralesa, a ne ve stanu, což bylo dobře, protože se přihnala větrná smršť, která odvála kusy některých stanů až do Horní Stropnice 🙂
Druhý den nás čekalo finále a do lesa šli všichni s respektem. Pomohlo nám, když Beťák vyzpovídal jednoho doběhnuvšího závodníka, který reportoval, že dnes se dá v lese i běhat a že je to velmi náročné na změny tempa do těžkých dohledávek. Do lesa jsem šel 12. od konce, což je pozice, která mi vyhovovala a chtěl jsem jít hlavně soustředěný výkon. To se mi povedlo a letěl jsem mapově docela přesně předbíhajíc jednoho závodníka za druhým. I když to letos fyzicky pro mě není ono, tak přesný mapový výkon mě vynesl na pátou příčku, která je pro mě nejlepší výsledek na Krátké trati ve veteránech vůbec.
Kdo si ale zaslouží největší uznání jsou Juháš, Kůča a Jíťa, kteří buď vyhráli nebo byli na bedně a zasloužili se o to, že USK bylo při vyhlášení zase hodně vidět. Gratulace.
Na tento šampionát se jen tak nezapomene, nádherné místo v přírodě Novohradských Hor, úžasné jedinečné terény, vedro a následná bouřka, která bortila stany a nakonec nezapomenutelné finále postavené Betem. Díky PGP.
Na mapy mrkněte do Archivu map..
