Nevykládejte si to špatně. Film (r.2003), který jsem si půjčil do titulku, je podle mě zábavný, ale takovým zvláštním až lehce zvráceným způsobem. Podobně jako letošní dlouhé mistrovství.
Základem úspěchu je chytře si vybrat, v čem chcete závodit. Díky tomu jsme s číslem 19 měli už před startem v kapse medaili v kategorii „klub s nejvíce přihlášenými v dorostu a juniorech“. A po diskvalifikaci Pardubic (což není klub, ale de facto malý svaz) a Tesly (nefér výhoda domácího prostředí) dokonce zlatou! 🙂
Na kvaldu už bohužel nenastoupili šprtající se Adam a Hanka, která si začátkem května zranila kotník, ale všimla si toho až po třech (!) týdnech. O moc nepřišli. Terén a tratě úplně oskarové nebyly a prošlapávací loterie zábavnosti nepřidala, ale to jsme tak nějak čekali. Uběhnout a uhlídat pár klíčových rozhodnutí nakonec museli všichni a je fakt, že v tuto vegetační dobu se s tím těžko dalo něco dělat. S čím se naopak určitě dalo a dávno mělo něco dělat, jsou počty postupujících dorostenců do A finále. Jako ostuda a šlendrián je, čím si tahle generace musí procházet při kvalifikaci na střední školy. Ale že jim naše orienťácká soutěžní komise není schopná pustit ani těch 16 míst na startovním roštu, které tam stejně jsou k dispozici pro dospělé, aby jich v A finále mohlo běžet víc než 20 %, na to se těžko hledají slova. Ale zpět k USK: do sešněrovaného Áčka prošli Evička, Pája, Vilík, Dáda, Nik, 3 juniorky Jolča, Markul, Verča a doplnila je i každý rok lepší Bára v hlavní ženské kategorii. Postup těsně utekl Matymu a Michalovi, hodně zklamaný byl i Filip s Maruškou, jinak všichni předvedli pěkné výkony podle svých možností.
Nakonec i finále mělo lehce nudný nádech. Už si tak trochu zvykáme, že: Dáda je druhý za Strejdou, Vilík vysoký standard těsně za medailí, Nik mapová jistota v první desítce, na výkon Páji je spolehnutí, Bára prohání Eliťačky, Markul ani Verče velké finále nevyšlo a Marušku její jo-jo efekt tentokrát vystřelil k Áčku. O vzrůšo se tak postarala jen Evička první letní individuální plackou, Jolča, která se bez většího tréninku málem protlačila mezi nominované na JMS a pak promakaná strategie tandemu Michal-Maty, do které se bohužel chybka vloudila!
Celkový umělecký dojem z našeho ochotnického souboru ale rozhodně dobrý, zbytek sezóny může být ještě hóóódně zajímavý!