Letos nám v pekle zapomněli zatopit, průměrná teplota dosahující okolo -3°C nás úplně nehřála. Kdo nám ale zatopit nezapomněl, byl Vašek. Už v pátek večer jsme společně s osazenstvem našeho auta, které dojelo jako vždy s čtvrthodinovou rezervou, modlili, aby to Vašek nestihl. Bohužel ve čtvrt na osm tam byl jako na koni a my jsme vyběhli do zasněženého lesa. Nejdřív běh po linii, kterou mezi skálami podle mě ani nebylo možné přesně následovat, nás příjemně zahřál. Já jsem se usilovně snažila mapovat a svého malého vítězství jsem dosáhla, když jsem jeden krmelec oběhla ze správné strany na rozdíl od všech ostatních. Po chvíli jsem i zdárně překonala první osobní krizi soustředění a doběhla na start nočáku. Tam jsem jako jedna z prvních vyběhla a první kontrolu jsem našla dílem náhody a skvělých odrazek na kontrolách. Sápaje se nahoru po zasněženém srázu jsem proklínala tenhle sport a vzpomínala na geometrickou rovinu atletického oválu. Naštěstí Vašek s předstihem ukončil moje trápení v polovině závodu a já zanedlouho šťastně padla na postel ve starém známém Králíčku.
Přes všechny strasti uplynulých let s orientačním během jsem se na první jarní závod těšila víc než na Ježíška (prý za to může stejný hormon jako ten, který umožňuje ženám mít víc než jedno dítě). Pochopitelně do té doby než jsem musela vylézt z auta a mazat na start. Před čekáním na start jsme si s Lenkou Šritrovou zanadávaly na naší orientační kondici (netuším, na co si stěžovala, v lese mě doběhla o jedenáct minut) a po motivačním rozhovoru s MicHalem jsem vyrazila na steč. Během závodu jsem prolezla spoustu skalnatých údolíček a k mému překvapení jsem se obešla bez jakékoliv patnáctiminutovky či silnější osobní krize. Po doběhu jsme chvilku počkali na Adél, která si to tam rozhodla pořádně užít a jeli na oběd. Odpolední shluky byly pro většinu z nás nový koncept, a tak zvolit správné pořadí kontrol nebylo snadné. Večerní analýza postupů nás jako vždy obohatila o nové způsoby a následně jsme šli dokoukat Superstar.
V neděli jsme se vydali na tradiční výletoběh Českým rájem. Peklo v Ráji až teď nabylo pravého významu. Z kopce na kopec, když kotníky nestačí, tak se svezeme po zadku a za duetu Dominika s Máťou Před naší za naší se drží naše nálada se udržuje v dobré kondici na rozdíl od našich stehen.
Peklíčko nás tedy nakoplo do další sezóny, tak jsem zvědavá, co tam letos předvedeme.
Jarní skály na 2Drerun tady: http://3drerun.worldofo.com/index.php?id=227105&type=info
