Názorná ukázka, jak to dopadá, když člověk (i) přiběhne na start na poslední chvíli, (ii) ještě se v koridoru vykecává, (iii) cestou v lese přemýšlí o sestavách na štafety, takže (iv) splete si dvojku s desítkou a (v) když to zjistí, tak místo uklidnění se to ještě snaží dohnat. Výsledek? Stojím, točím volantem a absolutně nechápu, kde jsem, než mi dojde, že jsem ulít až do zakázaného prostoru! Krásný případ řetězené chyby* – no není ten orienťák krásnej sport, když v něm pořád dokážu vyrobit takovýhle zářez?
A co vy – už se vám stala dvojchyba? Kolik chyb jste dokázali zřetězit za sebou? Pochlubte se v komentářích!
*Řetězená chyba: snaha dohnat předchozí chybu vyšší rychlostí nebo riskantnějším postupem často vede k další chybě a ta případně k další a další než běžec pochopí, že závod je nadobro ztracen a nemá cenu jančit; správné je se po chybě zklidnit, běžet víc na jistotu a teprve postupně se dostat zase do správného rytmu – to ale vyžaduje cvik a sebeovládání
