Letos se toho na USK letním soustředění stalo tolik, že to prostě nejde shrnout do jednoho článku… Už jen z cestování tam a zpátky máme takových zážitků, že bychom o tom mohli napsat celou knihu, a když se k tomu přidá všechno, co jsme zažili při trénincích a na závodech, nezvládl by to všechno vylíčit snad ani sám Vítek Sládek. Já zkusím napsat aspoň o něčem.
První týden jsme strávili na Slovensku v závrtech. V krásných a náročných terénech Silické planiny jsme si to opravdu užili, a dokonce se nikdo neztratil déle než na několik hodin, všichni se nakonec našli (i když někdo s tím potřeboval trochu pomoct). Ukázalo se, že místní závrty jsou opravdu záludné, třeba já jsem v nich dokázala zkazit nejen všechny svoje kontroly, ale dokonce i jednu cizí. Kromě trénování jsme stihli i hromadu dalších zábavných věcí, včetně pravidelných návštěv místní zmrzlinárny nebo koupaliště.
Po týdnu trénování na Slovensku jsme se přesunuli do Maďarska, abychom mohli sledovat juniorské mistrovství světa v orienťáku a abychom si zazávodili v zajímavých písečných terénech v okolí města Kecksemétu. Celé jsme to zahájili “klusem” na 11 kilometrů, asi jsme trenérům připadali málo unavení… První dvě etapy se závodilo v písečných dunách v takovém vedru, že při středeční klasice jen zázrakem nikdo nezahynul, protože někteří si tam pobyli opravdu dlouho. Třetí a čtvrtá etapa se odehrávaly v terénu plném jalovců (MicHal tomu říká kleč), na mapě to připomínalo spíš špenát, ale aspoň tam byl stín. V celkových výsledkách JWOC tour se USK neztratilo, máme dokonce několik umístění na bedně (Vilík byl první – už zase, Evička taky, Hanka třetí, Marek první, Dominik druhý, Máťa třetí, MicHal třetí, Adél první, Johy třetí a já první). Ani ti ostatní se ale neumístili špatně. Poslední den nás čekal závod s hromadným startem, a když jsme na začátku dokázali vyplavat z moře lidí, byla to opravdu zábava. Zábavné bylo ale i sledování samotného JWOCu, který byl letos opravdu úspěšný, Češi si přivezli 6 medailí (pokud jsem to dobře spočítala). A skoro stejně zábavné byly i termální koupele v Kiskunmajse nebo každodenní vybírání z desítek druhů zmrzlin cestou ze závodů.
Celé soustředění bylo opravdu skvělé a už se těším, kam pojedeme příští rok!
No kam bychom jeli, to už je přece jasný – do Švédska na Tjoget! A kdo ví, možná se cestou zpátky zase stavíme na JWOCu (v Dánsku). Díky Jolčo za článek, je zase sqělej!