Kryštof, Dominik a Michal se vydali na za devatero řek, devatero hor a devatero bažin do země trolů, věčného mrazu a tmy na daleký sever. No není to zas takové jak jsme si mysleli, protože čím jedeme výš na sever, tak se dělá větší teplo a světla v létě je taky víc než u nás, což je dobrá zpráva z hlediska nadcházející Tiomily. Nakonec to dopadá tak, že nosíme kraťasy až do večera, na trénink jdeme jen v dedáči a chodíme se koupat do místních rašelinových jezer. Takže dovolená jako v létě ;-).
Tréninky jsou tady ale vydatně hutné. Už jsme pochopili, že jsme přes zimu málo posilovali stehna, protože běháme buď v borůvčí po kolena nebo v bažině opět po kolena a z toho nás nohy teda trochu bolí. Taky jsme už pochopili, že lesy v okolí klubovny slavného oddílu OK Milan v Noře jsou hodně orientačně náročné a dostat se do místní mapy vyžaduje pochopení jak to vlastně ten mapař myslel. Například skalky a kameny do 1,5 metru mapař zapomněl zmapovat, paseku si spletl s hustníkem a průseky se moć nezržoval. Takže hned jak jsme pochopili, že skály jsou často mapované vrstevnicí, tak nám to začalo jít mnohem líp 🙂
Zatím největším zážitkem byl trénink s místním klubem se Švédy, který probíhal stylem prvního úseku štafet na Tiomilu a byl to pěkný hukot. Švédové byli hned pryč a já jsem brzo zůstal na trati obklopen několika Švédskými děvčaty a s nimi jsem se tělo na tělo přetlačoval u kontrol. Inu nádhera, co víc si člověk po čtyřicítce může přát 😀
Kryštof a Dominik tu sbírají taky cenné zkušenosti, ale spíš co se týče orienťáku. Po několika tréninzích, kdy to moc nešlo to už začíná jít a ten terén už začíná být řešitelný. Uvidíme jak to bude na Tiomile, která by měla být mapově lehčí.
Tak nám držte palce a zdravíme všechny do Čech.. 🙂
Mrkněte se taky do archivu na naše mapy, je to hodně zajímavý.
(Kua, chytla mě křeč.. budu muset končit)
Tož tak hlavně na tej Tiomile nezapomeň číst kódy a pořádně razit!